seznámení s chovem
Dnes již v našem chovu nejsou. Přesto však jejich pohyb, možnost pestřejšího naaranžování voliér zelení,
poměrně rychlá frekvence hnízdění, mírumilovnost a mnoho dalších věcí rozdílných od chovu papoušků,
mne nasměrovaly právě na chov drobného exotického ptactva. Této chovatelské disciplíně jsem naprosto propadl.
Dnes již pravidelně odchováváme různé astrildovité druhy, převážně z Austrálie. V roce 2006 jsem přestavěl
chovatelské zařízení a tím přešel z větší části na klecový způsob chovu ve vytápěném prostoru.
Hlavním důvodem byly stále více nestabilní letní teploty, které chvílemi připomínaly spíše zimu než léto.
Dalším důvodem je cílený chov různých mutací, který při dostatku klecí je mnohem přehlednější a lepší.
Samozřejmě s přesnou evidencí celého chovu. Přesto však mohu říci, že hejna různě seskupených astrildů
prohánějících se v zarostlých zahradních voliérách je ta skutečná pastva pro oko každého chovatele drobotě.
I přesto, že každý druh má své požadavky, tak obecně bych uvedl alespoň tyto rady:
Při založení chovu drobotě je třeba zvážit zda chceme chovat: a) vícero druhů dohromady ve skupině spíše pro
radost, samozřejmě i z odchovů bez vytyčeného cíle. Nebo za b) založit si cílený chov menšího počtu druhů,
ne-li pouze jednoho, zaměřen například na chov mutací, či standardních ptáků za účelem možného vystavování.
Pro variantu chovu (a) doporučuji dle možností postavit vnitřní či venkovní voliéry chráněné proti nepřízni
počasí, osázené či naaranžované všelijakou zelení, do kterých můžete umístit různé skupinky astrildů.
Minimální počet párů na voliéru by měl být tři. Ne vždy, ale ve většině případů je lepší dát do voliéry pouze
jeden pár od každého druhu. Jen tak budete mít u odchovů 100% jistotu rodičů. Počet párů závisí na velikosti
voliéry. Já umísťuji do voliéry cca 3 X 2 m pět až šest párů.
Snažte se držet od každého druhu minimálně tři
páry. Tak máte alespoň částečnou zálohu, pokud některý kus uhyne a není hned možné sehnat náhradu.
Při takovémto společném chovu a správném obsazení voliéry hnízdí ptáci celkem bez větších problémů.
Typy pro obsazení voliér: (č.1)
astrild bělolící, astrild rákosní, pásovník (kterýkoli vždy však jen jeden druh), panenky (totéž),
amady papouščí (totéž), amadiny diamantové.
(č.2) motýlek (kterýkoli vždy však jen jeden druh), zlatoprska malá, tygříček tečkovaný - nedoporučuji
dávat společně s amarantama kvůli červenému zbarvení, vyvolává agresivitu), dále například modroušek
rudoocasý, astrild šedý a podobně. Tyto dvě skupiny se mohou bez problémů také spojit. Záleží skutečně
na velikosti voliéry. V takto rozděleném složení však hnízdí klidněji (vlastní zkušenost).
Dále například skupina (2) potřebuje k odchovu mláďat částečně hmyzí potravu. Nejlépe postačí kukly lučních
mravenců. Skupině (1) postačí k tomuto účelu ,,pouze vaječná směs´´.
Pro volbu chovu variantou (b) doporučuji postavit či zakoupit takzvané klecové stěny, kde velikosti
jednotlivých klecí musejí odpovídat vámi chovaným druhům. Například pro chůvičky postačí šířka klece 50cm.
Amadiny gouldové se dají odchovávat v 70cm širokých klecích. Dále pak pro různé amady, pásovníky a podobně
jsou lepší klece o šířce 1m a více. Výška a hloubka by měla být alespoň 40cm. Je také dobré, když se klece
dají rozdělovat pomocí přepážek.
Tak můžete jednoduše vytvořit proletovačky pro odstavená mláďata. Krmítka,
koupelničky, napáječky, hnízdní budky, to vše instalujte pokud možno z vnějšku klecí. Usnadníte si tak obsluhu
krmení a kontrolu budek a nebudete při tom ptáky nikterak rušit. Klece vybavte nejlépe pouze dvěma bidýlky co
nejdál od sebe, aby ptáci museli z jednoho na druhé přeletovat. Na hnízdní budky je dobré připevnit evidenční
lístky (sekce ke stažení), do kterých můžete stručně zapisovat průběh hnízdění.
Pokud máte hotové chovatelské zařízení a vybrané druhy k chovu, tak nastal čas, pokud jste to už neudělali,
navštívit nějakou výstavu kde nejlépe uvidíte jak vypadají výstavní ptáci.
Na takovýchto výstavách se většinou prodává katalog kde najdete kontakty na vystavující chovatele.
Takže vzhůru pro chovný materiál.
Pro takovýto způsob chovu je skutečně lepší zaměřit se pouze na jeden druh a tak se postupně stáváte
opravdovým chovatelem odborníkem na vámi chovaný druh.
Nahoru
