- www.penkavy-nadherne.cz -

Genetika v praxi

Častokrát jsem se setkal, ať už z vlastní praxe nebo u jiných chovatelů, že počet odchovaných mutačních jedinců neodpovídá výpočtům podle mendelových tabulek. Je třeba si uvědomit, že veškeré dědičné vlastnosti jsou jasně dané a v genetice také na sto procent fungují. Existuje však takzvaný faktor „CH Š“ což je chovatelské štěstí. Právě chovatelské štěstí je v této disciplíně velice důležité a pokud jde ruku v ruce se znalostmi a s dodržováním určitých pravidel, měli bychom se v co nejkratší době dočkat uspokojivých výsledků. Přesto, jak říkám, ne vždy odchováme takový počet mutačních jedinců, jaký jsme si představovali.
Příčin proč se to tak děje může být několik. Za prvé, ne vždy máme stoprocentní oplozenost vajíček. Za druhé, některá embrya během sezení na vajíčkách odumřou. Za třetí, chovný pár opustí celou jednu snůšku a tak dále. Tyto všechny faktory je třeba si uvědomit a také s nimi počítat. Je potřeba si také uvědomit, že každá mutace bývá více či méně vitálně slabší oproti přírodním ptákům a tedy s největší pravděpodobností odumírají ve vajíčkách častěji právě embrya mutačních jedinců. Není tedy namístě jednoznačně tvrdit „ tohle nefunguje, Já mám vždy od páru, kde jeden je mutační a druhý na mutaci štěpitelný jen jedno nebo dvě mutační mládé“ a podobně. Na tyto všechny věci má také velký vliv procento imbrídingu, což je příbuzenská plemenitba. Čím je toto procento vyšší, tím se také výrazně zvyšuje počet neoplozených vajíček a zároveň se výrazně snižuje celková vitalita odchovů. Ten kdo se mutační genetikou u exotického ptactva alespoň trochu zabývá, mi dá jistě zapravdu.

Tomáš Prachař

Nahoru