- www.penkavy-nadherne.cz -

chov pásovníka dlouhoocasého

Pásovník dlouhoocasý - Poëphila acuticauda

Pásovníci žlutozobý v přírodě biotop U Pásovníků dlouhoocasých existují dvě zeměpisné formy:
Pásovník žlutozobý, jehož teritoriem je severozápadní Austrálie a Pásovník červenozobý, který obývá severovýchodní část Austrálie. Nelze však přesně určit kde začíná a kde končí jejich teritorium. Čím více se k sobě přibližují, tak se odstín jejich zobáku proměňuje od čistě žluté, přes oranžovou až do čistě červené. Což znamená, že v blízkosti svých hranic se mezi sebou kříží. Vyskytuje se převážně na světlých savanách, porostlých blahovičníky, v jejichž vrcholcích si staví svá hnízda. Pásovníci žlutozobý Živí se převážně travními semeny i v mléčné zralosti. Loví také velké množství veškerého hmyzu, především rojící se termity a mravence. Mimo dobu páření létají v obrovských hejnech, čítajících i několik set kusů a společně hledají potravu i vodu. Hnízda stavějí v koloniích, ale vždy jen jedno na stromě, i když kolikrát velmi blízko sebe. Sestavené páry si své partnery nevyměňují. Samička snáší 5 až 7 bílých vajíček, na kterých se oba partneři střídají v sezení 14 dnů. Poté se líhnou mláďata, která rodiče krmí převážně hmyzem, ale i polozralými semeny. Hnízdo opouštějí za 21 dnů a rodiče je ještě asi tři týdny přikrmují. U mne hnízdili jak v klecích, tak v zahradních voliérách ve společnosti různých druhů astrildů. Pokud se rozhodneme pro klecový chov, tak je lepší pro jeden pár používat klece alespoň 1 m dlouhé, ve společné voliéře raději však větší. Hnízdní budku, polootevřenou o hraně cca 13 cm jim můžeme umístit jak dovnitř, tak zavěsit z vnějšku klece. Je vhodné jí částečně zamaskovat nějakým větvičkami, třeba borovice nebo tuje a podobně. Ptáci se pak cítí daleko bezpečněji a s větší šancí vyvedou sami svá mláďata. Při klecovém odchovu mladých je potřeba mimo vaječné míchanice předkládat i živočišnou potravu (moučné červi). V zahradních voliérách jsem předkládal pouze vaječnou míchanici a Pásovníci vyváděli svá mláďata bez větších problémů. Pásovník dlouhoocasý je vždy krásně uhlazený a svým vzhledem ve voliéře vždy chovatele zaujme. Dnes existuje i řada vyšlechtěných barevných mutací jako například: hnědý, plavý, krémový, bílý, ale i třeba s izabel sameček a přírodní samička vybledlým zobákem. Pásovníci jsou klidní a mírumilovní ptáci, kteří brání pouze okolí svého hnízda a řekl bych, že jsou vhodní i pro začínající chovatele. Největší problém činí v rozpoznání pohlaví. Mezi samcem a samičkou existují jisté rozlišovací znaky, jako velikost bryndáčku, prodloužená dvě ocasní rýdovací pera, postava, ostrost zbarvení, velikost, ale ani jedno není stoprocentní. Nejspolehlivějším znakem je pouze zpěv samečka. Sám jsem jednou choval ve voliéře dvě samičky v domnění, že mám pár a to, že vlastním samičku, která svým vzhledem připomínala spíše samečka a to pěkného, jsem zjistil až v zimě, když jsem v kleci mezi oddělenými samečky našel snesené vajíčko. Pak už stačilo se jen podíval do záznamů, který pár nic neodchoval a bylo vše jasné.




Nahoru