- www.penkavy-nadherne.cz -

chov ad

Amadina diamantová - Stagonopleura guttata

společný chov ve voliéře biotop Domovem Amadiny diamantové je jihovýchodní část Austrálie. Zde obývá travnaté stepi, řídce porostlé stromy a keři. Hnízdí v koloniích, často bývá vidět na jednom stromě i více jak deset hnízd. Ta staví v hustých větvích, převážně ze zelené trávy a vystlané peřím. Je kulovité a poměrně objemné, s postraním vletovým otvorem. Snůška bývá obvykle 4 až 6 bílých vajíček, na kterých se oba střídají 14 dnů. Mláďata opouští hnízdo zhruba za 22 dnů a jsou rodiči ještě asi 14 dnů přikrmovány. Diamantky, jak se jim mezi chovateli říká, jsou typickým voliérovým ptákem. I u mne nejlépe hnízdili v zarostlých zahradních voliérách, a to jak ve společnosti různých astrildů, tak i více párů diamantek pohromadě. Nikdy se mi je nepovedlo odchovat v kleci. Hnízda stavěli nejraději ve větších polootevřených budkách, převážně ze sena, trávy psinečku, sisalových provázků a na výstelku měli nejraději bílé peří. Pokud jsem nechal páry, aby se samy sestavili z hejna, tak tyto většinou vyváděli svá mláďata bez větších problémů. K tomu není zapotřebí živočišná potrava, postačí pouze klasická vaječná míchanice a dostatek zeleného krmení. Doslova milují ptačinec - žabinec. Sameček když se dvoří samičce, tak to vypadá, jako když startuje motorku, poskakuje na bidle a vydává i zvuky podobné startující motorce. Diamantky jsou poměrně tvrdí ptáci, kteří snesou bez problémů i chladné počasí. Na zimu je však musíme umístit do vytápěného prostoru. Snášejí se se všelijakými i drobnějšími astrildy. Nikdy jsem nepozoroval, že by někoho bezvýznamně proháněli po voliéře, ale často jsem spatřil, jak sem tam vytáhli nějaké to stéblo z cizího postaveného hnízda a tím často narušili jiná hnízdění. Pokud se však vytvoří správná sestava druhů do společné voliéry, probíhá většinou všechno v pohodě. kříženec ad s pás.dlouhoocasým odstavené odchovy Jednou se mi stalo, že při společném chovu ve voliéře sameček diamantky oplodnil samičku Pásovníka červenozobého a ty pak vychovali tři jejich křížence. Samce od samičky rozeznáme spolehlivě podle zpěvu. Rozdíl bývá viditelný i v tmavší červené barvě zobáku a okruží oka (samec), samička nemá takovou jiskru v oku a zobák bývá světlejší. Nejlépe je mladé okroužkovat ještě barevnými (rozlišovacími) kroužky a pak jen pozorovat který zazpívá, toho je nutné následně oddělit, jinak by se mohlo stát, že bude ve skupině dominantním a ostatní samečkové by se nemuseli projevit.

Nahoru